Když mu bylo pouhých devět let, měl sen, který byl prorocký. Ve snu byl se spoustou dětí, které si hrály. Mnozí se do sebe strkali a nadávali si. Jeníkovi se to nelíbilo a tak se je snažil donutit, aby přestali s tím, co dělali tím.

Najednou se mu zjevil muž, který řekl: „Ne bitím, ale laskavostí dokážeš získat tyto mé přátele. Dám ti učitelku, která ti pomůže stát se opravdu moudrým.“ Neuvědomil si hned, že jde o Ježíš a Marii, slíbenou učitelku. Nechal se jí vést a později ji začal uctívat jako  „Pomocnici křesťanů“.

Aby k sobě dokázal přitahovat kamarády a pomáhal jim žít dobrým životem, naučil se být akrobatem, kouzelníkem, zpěvákem a kejklířem. „Pokud jsou se mnou,“ říkával matce, „neproklínají“.

Už jako chlapec mě velkou touhu stát se knězem a zcela se věnoval pomoci mladým lidem, aby se naučili milovat Boha. Celý den pracoval, aby si vydělal na živobytí, a noci trávil studiem. Když mu bylo 20 let, mohl konečně vstoupit do semináře a v roce 1841, ve věku 26 let, byl v Turíně vysvěcen na kněze.

Protože průmyslová revoluce byla v plném proudu, Turín byl plný chudých mladých lidí. Buď osiřeli, nebo byli opuštěni a hledali práci a byli vystaveni nejrůznějším nebezpečím. Don Bosco je začal shromažďovat o nedělích, věnoval se jim a učil je o víře.

Po pěti letech obrovských potíží se mu podařilo založit první oratoř [centrum pro mládež] na odlehlém předměstí Turína zvaném Valdocco. Snažil se jim zajistit i jídlo a ubytování. Později jim také mohl nabídnout místo ke studiu a vyučení řemesla. Ale především se učili milovat Boha. Jedním z jeho slavnějších studentů byl mladý chlapec jménem Dominic Savio. Ten byl i prohlášen jako svatý.

Don Bosco byl svými „darebáky“, jak jim říkal, bezmezně milován. Kdykoli se ho někdo zeptal na tajemství takového úspěchu, odpověděl: „Vždy se je snažím získat mírností a láskou.“ Vše co měl, svůj čas, své neobyčejné nadání a své zdraví, věnoval jim. Právě z těchto mladých chlapců a mužů si vybral první salesiány. Ve snaze poskytnout stejné příležitosti dívkám založil se sv. Marií Mazzarello sestry salesiánky (Dcery Marie Pomocnice.) Ve svém „volném“ čase, často na úkor spánku, psal brožurky o křesťanské víře pro poučení prostých lidí.

Don Bosco byl praktickým člověkem, který žil svůj život založený na hluboké lásce k Bohu. Jeho matka Markéta mu to vštěpovala od mládí. A zároveň měl úzký vztah s lidmi ze všech společenských vrstev založený na lidskosti, laskavosti a vyváženém přístupu k životu.

Byl přesvědčen, že každý může být svatý, a neustále vyzýval své chlapce, aby milovali Boha a přijali odpovědnost za svůj vlastní vývoj jako křesťanů a dobrých členů společnosti. Jeho slavné citáty ukazují jeho charakter „Stačí mně, že jste mladí, abych vám měl rád“ a „Najdeš spisovatele mnohem talentovanější než já, ale nikdy nenajdeš nikoho, kdo by tě miloval a chtěl tvé skutečné štěstí víc než já“. Každý, koho potkal, měl pocit, jako by ho zvlášť miloval.

Don Bosco měl velkou touhu stát se misionářem a jít do misií, ale nikdy se mu to nevyplnilo. Avšak dne 11. listopadu 1875 vyslal první misijní výpravu do Argentiny. To byl počátek celosvětové salesiánské služby chudým mladým lidem.

Nakonec, vyčerpán svou neúnavnou prací, vážně onemocněl. Když ležel na smrtelném lůžku, mnoho jeho chlapců nabídlo svůj vlastní život Bohu výměnou za jeho. Zemřel 31. ledna 1888 ve věku 72 let. O velikonoční neděli 1. dubna 1934 ho papež Pius XI., který měl to štěstí ho osobně znát, prohlásil za svatého.